Homesharing nabízí úlevu rodičům i nové vztahy pro děti s handicapem

Ilustrační foto
Autor: archiv rodiny Bozděchovy...

Pravidelné rehabilitace, návštěvy doktorů, logopedie, nejrůznější cvičení... Život sedmiletého Šimonka je od narození trochu jiný než u ostatních dětí. Kvůli dětské mozkové obrně je jeho vývoj pomalejší, sám nechodí, potřebuje stálou péči a pomoc druhých. Navzdory mnohým obtížím si život nesmírně užívá, raduje se z každého podnětu, má rád společnost. I proto se jeho rodiče rozhodli zapojit do projektu Homesharing, jehož cílem je najít pro jejich syna pravidelného hostitele.

Co nabízí projekt homesharing

Projekt Homesharing realizuje v Jihomoravském kraji Slezská diakonie Brno a možnost zúčastnit se nabídli také rodině Šimonka, která žije ve Vyškově. „Moc se mi myšlenka sdílené péče líbí a rozhodli jsme se zapojit i proto, abychom ostatním ukázali, že něco takového existuje,“ přibližuje Lucie Bozděchová jeden z důvodů rozhodnutí. „Starost o postižené dítě je náročná, vyžaduje nasazení často 24 hodin denně. A pokud rodiče nemají nikoho dalšího, kdo by se s nimi o péči podělil, nezbývá jim prakticky žádný čas pro sebe,“ dodává Šimonkova maminka.

Homesharing je určený dětem s mentálním nebo kombinovaným znevýhodněním. „Smyslem je najít pro tyto děti hostitele, kteří se o ně několik hodin v týdnu postarají, věnují jim svůj čas a péči. Mohou si společně třeba hrát, jít na procházku, na výlet nebo něco tvořit...,“ říká koordinátorka projektu Radana Melková ze Slezské diakonie.

Nejde však pouze o ulehčení přetíženým rodičům. „Chceme, aby Šimon získal nové podněty a sociální kontakty. Materiální dárky ho sice na chvíli potěší, ale nejšťastnější je, když jedeme na dovolenou nebo na výlet, vidíme se s kamarády nebo navštíví babičku a dědu,“ vysvětluje význam projektu pro svého syna Lucie Bozděchová. Svěřit Šimona do rukou někoho dalšího nebude pro rodiče sice jednoduché, do budoucna si pro něj ale přejí co největší samostatnost a nezávislost. „I toto je malý krok k tomu, aby v budoucnosti zvládl život bez naší stálé přítomnosti, věřil si, nebál se zařadit do společnosti druhých, přestože nějakou formu pomoci bude asi potřebovat vždycky,“ doplňuje maminka.

Dobrovolníci by měli mít zájem o dlouhodobější spolupráci

Malý Šimon vyžaduje speciální péči už proto, že sám nemůže chodit a přemisťovat se. Také špatně mluví a je mu hůř rozumět. „Než hostitelé začnou o děti pečovat zcela samostatně, bude to samozřejmě chvíli trvat. Přihlášení dobrovolníci projdou před zahájením spolupráce s rodinou povinným školením a první návštěvy dítěte v jeho rodině probíhají s podporou pracovníků projektového týmu. Hostitelé budou mít dostatek času a příležitostí seznámit se s dítětem a naučit se vše důležité,“ zdůrazňuje koordinátorka projektu. Případní zájemci tak musí počítat s dlouhodobějším závazkem, protože cílem je, aby si na ně dané dítě zvyklo a důvěřovalo jim. „Vybraný člověk nebo i rodina by se mohli stát Šimonovými kamarády a parťáky,“ doufá Lucie Bozděchová.

A co může kromě dobrého pocitu a smysluplného vyplnění volného času přinést zapojení do projektu Homesharing samotným hostitelům? „Když nás navštíví moje sestra, s oblibou říká, že k nám přijela na terapii láskou,“ směje se Lucie Bozděchová. „Šimon je smíšek, je pozitivní, většinou dobře naladěný a vděčný, když mu někdo věnuje svůj čas a pozornost,“ vysvětluje. Navzdory svému handicapu nebo právě díky němu mohou tyto děti ukazovat ostatním, že žít naplno a s radostí je možné i s nelehkým životním osudem.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat z Vyškovského zpravodaje. Titulek je redakční. Mezititulky jsou redakční.