Zapomenutá tiskárna v Lulči byla v 16. století svědkem zajímavých událostí

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Knihtisk bezesporu patří k nejvýznamnějším vynálezům lidstva. Jeho užívání přispělo k rozvoji vzdělanosti. S každou novou tiskárnou a s každým novým výtiskem se zvyšovala gramotnost obyvatelstva. Lidé tak měli také blíže k novým poznatkům, kterými mohli obohacovat svůj život. Na území Českého státu vznikalo mnoho tiskáren a Vyškovsko se mohlo v první polovině 16. století pyšnit tiskárnou v Lulči. Jaká byla její historie a jak to s ní vypadá dnes?

Jan Dubčanský zprovozňuje roku 1530 novou tiskárnu v Lulči /byla přesunuta z Prostějova/, výtisky byly značeny „In Monte Liliorum“ (na Liliové hoře). Jejím založením se ale musel zříci části svého velkého majetku, získané finanční prostředky investoval do nové tiskárny pro nákup strojů a zařízení, provoz bylo nutné zabezpečit po technické i bezpečnostní oblasti.

Tiskárnou procházely především nábožensky zaměřené texty

Jan Dubčanský šířil křesťanství a vydával náboženské listy. V této době to bylo ale na Moravě velmi neobvyklé. V nové tiskárně v Lulči tiskl Kašpar Neděle, který předtím působil v tiskárně v Prostějově, a který v roce 1527 vytiskl první českou knihu na Moravě s titulem „Listové Bratřím Boleslavským poslaní a jejich odpovědi zase psané“.

Hned roku 1530 vyšel první habrovanský kancionál. Svými 144 nenotovanými písněmi nepatří k nejrozsáhlejším, navíc byla převážná část písní převzata z kancionálů utrakvistických a bratrských. Obdivuhodné je úsilí, díky němuž k vydání došlo již v prvním roce existence tiskárny.

V lulečské tiskárně byla vydána řada polemických spisů, zaměřených zejména na vykládání vlastní nauky ve vztahu k Jednotě bratrské. Vyšel zde i menší katechismus.

Kostel sv. Martina v Lulči, v jehož blízkosti stála tiskárna; Foto: Hana Bourková

Nákladem moravských stavů, ve kterém zasedal Dubčanský, bylo v Lulči v roce 1535 vytištěno první „Zemské zřízení Markrabství moravského“.

Asi v roce 1536 vyšel zatím nejznámější kancionál, v archívech není bohužel úplně dochovaný, mohl obsahovat přes dvě stě písní.

Zajímavé jsou také nálezy dvou dalších fragmentů. Použitím stejného typografického materiálu jako v edici roku 1530 a vedle toho texty písní o večeři Páně, nacházející se i ve vydáních 1534 a 1536, se předpokládá, dle vědeckých badatelů, že tyto exempláře jednoznačně mají souvislost s Habrovanskými.

Panovníkovi se nelíbilo zaměření tištěných děl

Zpráva o vzniku nové tiskárny v Lulči se donesla i panovníkovi, králi Ferdinandovi. Našli se odpůrci Dubčanského, že vydává nebezpečné a pobuřující spisy. Těmto informacím panovník uvěřil, jednalo se hlavně o spis Apologia. Dle záznamů v archívech, učení obsažené v Apologii bylo uznáno jako nebezpečné jak pro panovníka, šlechtu, tak i samotný národ.

Publikační činnost Dubčanského ovlivňovala všechen lid, budila zájem celé Moravy. Z tohoto důvodu, jak praví dokumenty, si stěžoval olomoucký biskup Stanislav králi Ferdinandovi, ten zakázal Dubčanskému jeho působení a šíření náboženských textů. Dubčanský ale tento příkaz nerespektoval, stále se věnoval literární náboženské činnosti.

S uvězněním Dubčanského byl osud tiskárny zpečetěn

Na tomto základě Jan Dubčanský obdržel list s podpisem krále Ferdinanda zvoucí ho neodkladně ke královské audienci o vysvětlení svého náboženského působení. Po příjezdu za králem do Prahy byl ihned uvězněn v Černé věži. Tiskárna mezitím byla roku 1536 zrušena.

Dubčanský byl vězněn až do zákroku moravských stavů v roce 1539, kdy byl podmínečně propuštěn s tím, že zanechá své náboženské činnosti. Po propuštění z vězení se věnoval jen svým povinnostem a obecně politické činnosti, takže král neměl žádné důvody proti němu zasahovat na jiných úrovních.

Jan Dubčanský zemřel roku 1543. Po jeho smrti připadlo habrovanské panství jeho staršímu synu Janovi.

Během krátké činnosti tiskárny v Lulči v letech 1530 – 1536 vzniklo šest tisků, všechny originály spisů jsou uloženy v archivních institucích Univerzitní knihovna v Praze, Zemský archív Brno, Národní knihovna ve Vídni, knihovna Kláštera v Rajhradě a Národním muzeum v Praze. Do některých archivních zápisů jsem měla možnost nahlédnout.

Osobní návštěva tiskárny

Historie tiskárny mě velmi zaujala, rozhodla jsem se uvedené místo navštívit. Doma jsem prostudovala mapu, autem se dopravila do obce Luleč na Vyškovsku. Zaparkovala na parkovišti nad koupalištěm U Libuše. Pěšky se vydala lesní cestou do kopce k chatové osadě Kopaniny.

Už z dálky bylo vidět kostel a hřbitov. Dle archivních záznamů měla budova tiskárny stát několik metrů od hřbitova. Po polní cestě jsem došla ke hřbitovu s kostelem Sv. Martina. V těsné blízkosti hřbitova se opravdu nachází menší, zmodernizovaný domek. Na budově je pamětní deska informující o působení tiskárny.

Pamětní deska, Foto: Hana Bourková

Z dokumentů víme, že v Lulči roku 1933 hrobník od Sv. Martina, pan Antonín Jelínek, si přebudoval celý domek tiskárny pro bydlení své rodiny. Tím také zmizela památka na doby, kdy na tomto místě stávala historická tiskárna Jana Dubčanského.

Jestlipak turisté a místní občané oceňují ty hmatatelné dějiny kolem sebe? Návštěvníka neználého historie by vůbec nenapadlo, že se tu kdy něco významného odehrálo.

Obešla jsem zděný objekt, z jedné strany je obklopený lesem, z druhé strany hřbitovem a další vstup k objektu je z louky. Zjišťovala jsem, zda ještě nyní ukrývá pozůstatky zdiva tiskárny. Je to možné, ale nic výraznějšího jsem neobjevila, co by mělo nasvědčovat staré budově. Vnímám toto místo jako turista osvobozený od běžných starostí.

Článek byl redakčně zkrácen. Titulky mezi odstavci jsou redakční.