Rozhovor s rodilou mluvčí Rachel Schober působící na vyškovském gymnáziu

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia

V září 2015 nastoupila na Gymnázium a SOŠZE Vyškov rodilá mluvčí Rachel Schober ze Springfieldu v Illinois. Ze začátku to nebyla změna jen pro nás, ale i pro ni. Nové prostředí, lidé, kultura, jazyk. Život v nové zemi není jednoduchý, proto jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor.

Proč ses chtěla stát učitelkou, co Tě k tomu vedlo?

Můj starší bratr byl učitel, takže jsem ze začátku nechtěla dělat stejnou práci jako on. Ale v průběhu času, který jsem strávila na škole, jsem si uvědomila, že by to pro mě mohla být zábava. Tak jsem se snažila udělat všechno pro to, aby se mi to povedlo.

Jaké školy jsi studovala?

Moje ZŠ, SŠ i vyšší škola byla na škole Effton School Discrict. V rámci USA to byla malá škola, moje maturitní třída měla jen 68 studentů. Ale bylo to skvělé, protože jsem všechny znala od 5 let. Poté jsem studovala státní universitu Missouri ve Springfieldu, kde jsem úspěšně dokončila bakalářské i magisterské studium.

Rachel Schober, foto Vyškovský zpravodaj

Jak ses dostala k nápadu učit studenty v zahraničí?

Během univerzity jsem získala speciální „titul“, který mi umožňuje učit a pracovat s lidmi, kteří přijedou do USA a neznají jazyk. A tak mě napadlo, že by mi pomohlo učit v jiných zemích a zjistit, jak se cítí moji studenti. A také jsem chtěla vědět, jak ostatní učitelé v jiných zemích učí angličtinu a tím získat zkušenost.

Jak se jmenuje program, do kterého ses nahlásila, a jak funguje?

Vybrala jsem si The Fulbright Program, při kterém vláda USA spolupracuje s vládními systémy ostatních zemí po celém světě. Než jsem se dostala do programu, trvalo to cca rok. Psala jsem eseje, žádosti a chodila na pohovory.

Po přijetí jsem si vybrala zemi – ČR, ale o výběru města a školy rozhoduje program. Protože žádosti o rodilého mluvčího v ČR bylo asi 150 a rodilých mluvčích v programu jen 10, tak se nás snažili přiřadit do menších měst.

Co si myslíš o ČR? Je hodně rozdílná od USA?

Ve spoustě ohledech mi přijde, že je ČR velmi podobná USA. Zatím největší rozdíl, který jsem viděla, je ve veřejné dopravě. Je velmi jednoduché si vzít autobus nebo vlak a dostat se kamkoliv. Ve městě, kde jsem vyrůstala, se buď jezdilo autem, nebo se chodilo pěšky. Proto jsem se občas dostala do situace, že jsem se nemohla dopravit na místo, kde jsem měla být. Takže to tady velmi oceňuji.

Další věc, která se mi na ČR líbí, je architektura. Domy jsou rozdílné a mají historii, na rozdíl od USA. Asi jediná věc, která mi tu chybí, je výběr jídla. V USA je jednodušší a levnější se dostat k jídlu z různých koutů světa.

Je odlišné vzdělání českých a amerických studentů?

Ve spoustě případů se učí stejné předměty, ale v ČR se klade vyšší důraz na jazyky. Studenti se učí odmalička anglicky a pak si mohou na SŠ vybrat druhý a někdy i třetí jazyk, navíc si mohou zajet kousek přes hranici a učit se a mluvit cizím jazykem. V USA tolik možností není.

A další rozdíl v systému učení je nejspíš, že studenti v ČR se učí spoustu faktů a informací, na rozdíl od USA, kde se učí, jak fakta využit. Např. děláním prezentací, referátů a projektů. Ale někdy je horší se fakta učit, někdy je horší se naučit, jak je použít. Ale vidím, že by bylo třeba to propojit, protože někteří studenti v USA nemají dostatek znalostí a musí si to dohledat. A v ČR právě naopak, znají spoustu informaci, ale zase je neumí využít.

Jsi spokojená se svým mentorem – Jitkou Crhonkovou ?

Ano, velmi mi pomohla s ubytováním, ukázala mi město, obchody, centrum. V prvních dnech tady mi byla velkou oporou a myslím si, že by to pro mě tady bylo těžké, kdybych někoho takového neměla. Ale samozřejmě mi pomáhají i ostatní učitelé a občas i lidé na ulici, když mam problém se zorientovat.

Učila ses češtinu, využíváš ji?

Češtinu jsem se učila jen trošku. Ale i tak mi přijde, že rozumím tomu, co říkají, naopak mi dlouho trvá vybírání správných slov do konverzace. Co se týká využití češtiny, tak už jen kvůli tomu, že jsem učitelka angličtiny, ji moc nevyužiji a navíc, když někam jdu, většina lidi se se mnou snaží svou angličtinu procvičovat.

Stýská se Ti po rodině?

Ano, stýská se mi. Ale když jsem studovala na univerzitě, cesta domů mi trvala okolo 5 až 6 hodin. Takže jsem jezdila domů jen jednou za 2 až 3 měsíce, což je podobna doba jako při tomto programu.

Přinesl Ti něco tento program?

Jako jedna z největších výhod programu mi přijde, že se člověk dostane na neobvyklá místa. Kde není tolik turistů. A přijde mi, že budu mnohem více rozumět celkové situaci přistěhovalých lidi v Americe. Už teď zhruba vím, co bych je měla učit jako první a jak jim více pomoci se přizpůsobit novému životu.

Jsi tu šťastná?

Ano, jsem, moc se mi tu líbí. Ráda poznávám a vidím nové věci. A teď, když už znám pár lidí ve městě i ve škole a vím, kde jsem, je tady pro mě ten život mnohem příjemnější.

Článek byl převzat z Vyškovského zpravodaje se souhlasem vydavatele.