Vyškovský zámek a zámecká zahrada ve stručných dějinách II

Ilustrační foto
Autor: Pernak, Wikipedia

„Zahrada dosti lahodná“

Takto označil zámeckou zahradu jeden z jejích budovatelů - biskup Thurzo - už v roce 1509 (více o tom historik Tomáš Parma ve výše zmíněné publikaci z roku 2018). Nejstarší zahrada však u zámku stávala už v polovině 15. století. Výrazně ji poznamenala třicetiletá válka.

O její obnovu se významně zasloužil biskup Karel z Lichtensteinu–Castelcorna, který tímto úkolem pověřil osvědčeného architekta G. P. Tencallu, jenž současně pracoval i na Květné zahradě v Kroměříži. Díky tomu vznikly dvě velmi podobné sesterské zahrady, které spolu ve své době úzce spolupracovaly. Vyškovští zahradníci dodávali rostliny a další zahradní materiál kroměřížským a naopak. Po roce 1753 postupně vyškovská zámecká zahrada upadala, stejně jako upadal význam zámku.

Ze zahrady byly odtrženy některé části. Oranžerie byla přestavěna a spolu s okolním pozemkem se stala součástí areálu vyškovského pivovaru. Největší zásah však znamenala stavba dnes již zaniklých jeslí  v její dolní části (bývalé štěpnici), stavba garáží a zánik rybníka. Některé části zahrady byly v nedávné minulosti obnoveny, i když v jiné formě. Původní zvěřinec a bažantnici úspěšně nahradila vyškovská zoo, zaniklou jízdárnu připomíná areál Piafy za zámeckou lodžií.

Nejvýznamnějším obdobím v životě vyškovského zámku, jak plyne z předchozích řádků, bylo baroko. Barokní architektura byla ovlivněna hlubokou náboženskou symbolikou a jejím odrazem v krajině. Tehdejším architektům se nejednalo jen o zámek či zámeckou zahradu, ale o krajinu jako celek, do níž jsou obě stavby důmyslně začleněny a současně odkazují na dávnou minulost blízkého i vzdálenějšího okolí.

Tvar a umístění zámecké zahrady tedy nejsou nahodilé. Její plochabyla geometricky rozčleněná cestami. Hlavní podélná osa směřovala středem zahrady a otvírala pohled přes rozlehlý rybník v místech dnešního sídliště Palánek na kostel  sv. Michala v Brňanech, ležící na protějším svahu (z rozlehlého kostela zbyla dnes jen kaple sv. Michala, bývalá sakristie). Druhá, příčná osa, směřovala od lodžie k Pustiměři a dále až k bývalému biskupskému hradu Melice. Samozřejmě tato pohledová osa byla pouze pomyslná, protože výhledu od lodžie bránily budovy zámku, ovšem architekt s touto osou počítal a odkazoval tím k dávné historii a kontinuitě staršího biskupského působení v regionu.

Součástí zahrady byla oranžerie, štěpnice, květinová zahrada, bažantnice, zvěřinec, hospodářský dvůr a jízdárna. Když člověk vešel do barokní zahrady, měl mít pocit, že vchází do velkého domu se spoustou místností, z nichž každá je jiná a má na člověka jinak působit.

Zámecká současnost

Plánované obnově zámeckého komplexu předcházely některé historické průzkumy. Byl proveden stavebně historický průzkum, detailní průzkum statiky budovy a v roce 2019 byl proveden i průzkum vnitřních omítek. Ten přinesl zajímavá zjištění.

V přízemí zámku byla v místech dnešní kotelny odkryta omítka se silným černým zabarvením. Místnost byla identifikována jako černá kuchyně, přilehlý prostor sloužil jako přípravna jídla. I v dalších patrech zámku byly nalezeny původní barokní omítky. Výjimkou je nejvyšší patro, které pod vrstvou novodobé výmalby nese jasné stopy požáru.

Článek byl převzat z Vyškovského zpravodaje se souhlasem vydavatele. Titulky jsou redakční. Obrázek je ilustrační.