Dědická farnost přivítala nového kněze

Ilustrační foto
Autor: dreamstime.com

Při této příležitosti jsme novému knězi položili několik otázek.

Kdy jste se rozhodl stát se knězem?

Myšlenky na to, stát se knězem, mě provázely zhruba od nástupu na základní školu. Více jsem nad svým životním povoláním přemýšlel ale až na gymnáziu. Ve hře byly i jiné obory: informační technologie nebo třeba hudební věda. Definitivní rozhodnutí jít za kněžstvím jsem udělal v době, kdy jsem vybíral vysokou školou. Tehdy jsem si podal přihlášku ke studiu teologie.

Jste z věřící rodiny?

Víra má v naší rodině nenahraditelné místo. Není to jen nějaká tradice, která se předává z generace na generaci, ale životní styl, který utváří rodinný život. Díky rodičům jsem poznal, že Bůh není nějaký trestající dozorce, který si pohrává s lidmi, ale že má rád každého člověka, což mělo velký vliv na moje rozhodnutí stát se knězem.

Jak Vás formovala dědická farnost, ve které jste vyrůstal?

Farnost, to není otázka jen nedělní bohoslužby v kostele. Farnost jsou především vztahy lidí, kteří mají rozdílné životy, ale stejný cíl. A tady tento cíl (pro nás křesťany nebe) pak ovlivňuje i každodenní život. Takže vztahy ve farnosti se rozvíjejí právě v tom obyčejném životě, samozřejmě také mimo kostel. Toto mě asi dost ovlivnilo v naší farnosti: snaha žít křesťanství i mimo zdi kostela.

Na které zdejší faráře rád vzpomínáte?

Z kněží působících ve Vyškově nejvíc vzpomínám na otce Antonína Štefka, který zde působil více než 15 let. Dále mě ovlivnilo také množství začínajících kněží, kteří prošli Vyškovem: například otec Vratislav Kozub nebo Jiří Zámečník. A rád bych také vzpomenul současného faráře, otce Michala Pořízka.

Poslední kněz pocházející z Dědic byl vysvěcen před padesáti lety. Vnímáte své svěcení jako určitý závazek vůči farnosti, ze které jste vzešel?

Samozřejmě. Minimálně se chci snažit, abych jí při svém působení neudělal ostudu. S největší pravděpodobností v Dědicích nikdy jako kněz působit nebudu, ale jsem zde doma. Rád se sem vracím, takže naše společné vazby určitě mým svěcením neskončí. Kde byste rád vykonával kněžskou činnost?

Jaký typ služby je Vám blízký?

Při studiu nás nepřipravovali specificky na jeden konkrétní typ služby. Kam budu poslán, to rozhodnou nadřízení v Olomouci. Nyní například pracuji s mladými na gymnáziu v Kroměříži, nebránil bych se ani službě nemocným. Kdybych si mohl vybrat, asi nejvíc by mně vyhovovalo být obyčejným
venkovským farářem, který dobře zná své farníky  i lidi, kteří do kostela tak často nechodí.

Co je podle Vás úkolem kněze v dnešní době?

Povolání kněze se řadí mezi pomáhající profese. Nejvlastnějším úkolem kněze je tedy dle mého názoru pomáhat svým farníkům a doprovázet je. Být tím, kdo doprovází člověka na jeho životní cestě, událostmi radostnými, ale i bolestnými a těžkými, jako je nemoc a smrt. Nebát se s nimi projít vším, co život přináší, a společně hledat odpovědi na ty otázky, které člověk během svého života řeší. Druhým důležitým úkolem kněze je být symbolem. Kněz, který žije v obci, už jen svou přítomností symbolizuje přítomnost Boha, který je součástí lidských životů, i když mnohdy není snadné ho zahlédnout. Kněz svým stylem života upozorňuje na vertikálu, na fenomény, které přesahují člověka a existují, jak se říká, „mezi nebem a zemí“. Nebo jinými slovy, v dnešní době má být kněz živoucím odkazem na hodnoty, jako je pravda, krása, dobro, láska a naděje…

Článek byl převzat z Vyškovského zpravodaje se souhlasem vydavatele. Titulky jsou redakční. Obrázek je ilustrační.